Jemný kvítek

Jemný kvítek

Anotace: polechtá pod nosem...

Slunce se vyhouplo na obzor,
Ty kráčíš mokrou travou,
ve vlasech třpytí se démanty,
jak pohodila jsi hlavou.
Dva ohně v očích ďábelských,
ty vždy tam budou plát,
však nejen pro ně, lásko má,
já mám Tě tolik rád.
Palcem sis přejela vlhké rty
od přezrálých malin rudé,
já doufám, že tenhle obraz Tvůj
navždy v mé mysli bude.
Chodíš po louce sem a tam,
stíráš ty perly rosy,
jež pohltily barvy duhy,
Tvé krásné nohy jsou bosy.
Až slunce osuší paprsky zem,
tu, po níž jsi před chvilkou šla,
já zjistím, že byl to pouhý sen,
že vše se mi jenom zdá.
Pak půjdu Tě hledat do lesů,
kde ucítím vůni Tvou.
Ten krutý pocit nesnesu,
prosím Tě, buď jen mou!
Autor George Baker, 09.01.2005
Přečteno 938x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (5x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter