Paradox

Anotace: Tak kolikrát ještě?

Paradox

Kolikráte znovu a znovu budu muset říkat ne,
ne sobě ani Tobě, ale srdci svému bolavému,
jež jen tvrdne a mrzne,
v dlouhých nocích a obzvláště pak ve dne.
Zamrzá a tuhne jak v období zim matička země.
Jak chladne, chladnu já s mými paprsky naděje posledními
Jest to prostě tu a já nevládnu silou,
bránit se zas nemohu,
utéct citu mocnému, pohlcujícímu celé tělo mé,
topící se v propasti lásky bezedné.
Snad příště, až city započnou svůj koloběh svazování,
Budu moci obstát v této zkoušce párování.
Dál a znovu nás žene kupředu východu slunce i jeho západu.