Neznám okamžiků krásnějších

Vzpomínám, jak polibky tvé sladké jsou,
mé rty se tvých rtů zříci nikdy nesvedou...

Jak v krásném snu je ve tvém objetí,
proč společný čas vždy tak rychle letí!

Ty naše chvíle snad stále kratší jsou
a přijde den, kdy úplně se rozplynou.

Časem dá nejspíš osud naší lásce mat,
ale dokud to půjde, chci dávat, brát...

Někdo by asi řekl, že pácháme hřích,
však neznám okamžiků krásnějších!