Anotace: Rána jak se to veme, v srdci jak díra po granátu a nebo ta slunečná, jestli to dobře chápu. A pak taky ta do stolu, že už je toho dost, že člověk stěží si v bolu, najde radost. Utíkám a běžím, že bude líp věřím.
Rána se pomalu zaceluje,
možná, že srdce už nemiluje,
tolik to Tvé.
Noci se pomalu stávají jasné,
mizí mé myšlenky na chvíle krásné,
s Tebou.
Rána mě zase začínají hřát,
co na tom, že už nemáš mě rád,
je to pryč.
Dny začínají být zas plný smíchu,
asi sem smyla se už ze všech hříchů,
můžu jít dál.
25.07.2006 21:40:00 mamina
krásné, jen mi moc důvěrně známé. Snažím se tomu bránit, je to však silnější než já
20.07.2006 13:50:00 ona
Vidím, že jsem se posledně pěkně překlepla. ;-) A ta tvoje básnička o křídlech je mnohem lepší, já jsem se jen trošku neohrabaně snažila ze sebne dostat své pocity...
19.07.2006 07:08:00 uživatel smazán
a zřejmě je to i správná cesta...