Bolí to, ale miluji Tě!

Zkoušet si představit, jaké by to bylo, kdybys mě miloval,
je to nejmučivější utrpení, které by mi život daroval.
Při té nádherné, slastné vzpomínce na Tvé oči,
Srdce mi bouchá a svět se rychleji točí.

Jak jen dokázat Ti, že já jsem ta pravá,
jak jen dokázat Ti, že mám Tě opravdu ráda?
Miluji tě, miluji Tě čím dál víc a víc,
Chceš mě?? Podívej se na mě, stačí říct.

Tak moc, tak neskonale po Tobě toužím,
po nocích pláču, ve dne se soužím.
S Tebou ztrácím hlavu, s Tebou ztrácím srdce,
chtěla bych Tvou ruku, zas držet ve své ruce.

Ten planocí polibek, jež jsi mi tenkrát dal,
pro mě byl tak krásný, sen skutečností se stal.
Proč bez Tebe nemůžu žít? Proč chci Tě čím dál víc?
Jednou pro vždy a naposled, chci Ti o zas říct.

To, že miluji Tě bez přestání a nemůžu bez Tebe žít,
že chci s Tebou zažít milování a v náručí Tě mít.
Že bez Tebe, bez Tvých očí a toho sladkého úsměvu,
nežiji, jen přežívám a není mi už do zpěvu.

Bez Tvé lásky, bez Tvých rtů, nechci dále být,
já vím, že nejsem náplň Tvých snů, ale chci o Tobě snít.
Spočítat Ti řasy a slíbat všechny slzy,
to nestane se asi a mě to velmi mrzí.

Já miluji Tě lásko, citem, jež ze srdce mi sálá,
proč neříkáš mi krásko, Tvá láska se asi bála.
Já bez Tebe nemůžu být a vlastně ani nechci,
jak mám s bolestí v srdci žít? To už nejde přeci.

Já vím, že mi veříš a leccos mi říkáš,
ale bez Tvé lásky, do srdce mi pícháš.
Jediné co mám, jsou pohledy Tvé vřelé,
ale k čemu mi to je,když lásce neříkáš mým jménem?

Každým dnem se z mého srdce ztrácí naděje i víra,
jsou to pro mě muka, když se s Tebou vídám.
Do mých modrých očí se slané slzy tlačí,
naše silné přátelství s bolestí kráčí.

Známe se tak dlouho a přitom tak krátce,
když jsem s Tebou sama, je to jako v pohádce.
Vím, že mě máš rád a dokonce hodně,
mé srdce včak, prochází si ohněm.

MILUJI TĚ!