Tak mnoho slov už bylo psáno
a ještě více vyřčeno
však nevím stále, co je dáno
zda srdce Tvé je dotčeno
Tak mnoho času proteklo nám
jen tak, jak plyne čas
proč stále váháš, otevři sám
touhu tajně skrytou mi ukaž
Já nezradím ji, lásko, věř mi
budu ji hýčkat v srdci svém
dokud já budu tady dlíti
Ty budeš na místě jediném
typuji, že až odezní touhy marné , nadejde tepv ten správný čas
Zažívala jsem podobnou houpačku, ale nejdůležitější je přítomnost.
Minulost nás jenom šálí a nalhává nám časy dávno ztracené.
Můj táta říkaval: "Zo psa slaniny nikdy nebude."
11.08.2006 13:15:00 | Anny