V nočním tichu

Padá kapka rosy na heboučký polštář mechový,
kam jsi šel a proč teď skrýváš srdce ledový?
Se slovy si hraješ jako básník, co stačil poznat svět,
zatím jsi jen malý vrabčák, co ani z hnízda nevylét.
Tvoje slova mě omámila, přemýšlím nad nimi dlouze,
tak už přijď a neskrývej se, oddáme se naší touze.
Nechci už čekat a jen motýlům otvírat své okno do pokoje,
snad má duše té tvé zašeptá,že už teď ti patří srdce moje.
Nemůžu spát, slova po papíru těžce svláčím,
chci se ti tulit v náruči,zatím jen oči v slzách smáčím.
Tak už přijď,překonej časovou a místní vzdálenost,
vím, že ti patřím, ne na den, ale na věčnost.