Jako vítr ve vlasech propleten,
jako jízda klusem na koni,
jako cop od mámy zapleten,
jako šepot jabloní.
Jako mráz, co kopřivu nespálí,
jako bonbon se solí,
jako pocit, když tě někdo pochválí,
jako slovo, co zabolí.
Láska? Tak co to je?
Cit? Touha? Prožitek?
Cítí ji pes co zavyje?
Je to snad špatný zážitek?
To musíš poznat sám,
Jít spletí cest a cestiček,
Možná poznat mnoho dam,
Jen u jedné však najdeš klíček.
Klíč k opravdovému štěstí…
Děkuji za komentář k mé básni :) Koukám, že jsi celkem plodná spisovatelka. Při více volného času si Tvá dílka pročtu. Těším se :)
31.08.2006 10:47:00 | unstoppable