Podíval ses do mých očí,
ruku dal mi na můj pas,
měla jsem říct : „To už stačí!“ ,
netrápila bych se zas …
Víš, já jsem tě milovala,
jako Slunce, co prosvítí den,
lásku tvou jsem pocítila,
tak si tu moji ze srdce vem …
Víš, já jsem tě milovala,
to hlásek v srdci pověděl,
ale teď jsem všechno vzdala,
to, co tys nikdy nevěděl …
Víš, já jsem tě milovala,
teď musíš zemřít, lásko, má,
jako kdybych nevěděla,
co nového teď začíná …
Ty dva roky mi připadají jako dva dny a přesto tak dlouhé... Loni jsem si přál jestli si vzpomeneš... Letos už jsem se probudil z krásného snu a vstupuji do dalších kapitol, do jiné knihy než je ta tvoje... do země Slunce... Není tam tma ani chlad, ani suché stromy... Vím, jsi Luna, nejsi odsud a v tomto světě se nemůžem setkat, nevím co dělat, aby zmizely ty trny a slzy, jen si to moc přeji... Země Slunce je otevřena všem, klíčem k ní je tvé srdce... (promiň, trochu mě baví sci-fi)
17.08.2008 00:56:00 | d---
to je pekne:) takove volne...I ja jsem milovala, ale tech, co milovali me, moc nebylo a neni.
23.08.2006 17:23:00 | Boulette