Kometa mého srdce

Polibkem Tě orosím,
řekni jenom kam jen smím,
kam rozplynout své rety,
rožhavené od komety.

Přílítáváš ke mně časně,
já pak píši něžné básně,
líbám Tvůj závoj času
a opěvuji Tvoji krásu.
Něžně objímám Tě celou,
když Tě hvězdy náhle zebou,
zahřívám Tě, držím teplo
a Ty mé duši dáváš světlo.

Kometo mého srdce,
proč vidím Tě tak řídce,
proč čas, který nás tráví,
propíjí to naše mládí.