Smyj prosím hříchy z mého těla
a opij mě svým pohledem,
milovat možná jsem Tě měla,
však teď s tím už nic nesvedem.
Je to už dávno, co měl si zájem,
pomáhal si mi nahoru,
možná, žes platit chtěl mi nájem
a natrhat mi barboru.
Byla jsem zaslepená a hloupá,
mohla jsem mít Tě napořád,
teď jen Tvůj pohled po mě kouká,
já stále hledám ten svůj řád.
Už je to pryč a máš už jinou,
Ty neznal jsi mě hluboko,
dnes se Tvé city s mými minou,
zůstanou skryty pro oko.
Však je mi hezky, když si blízko,
ač nespatřím Tě zase dlouho,
přestanu chvíli létat nízko
a žít zas budu s touhou.
Takové kdyby mě často napadá,
„kdyby se čas jen vrátit dal ...“,
však kdo ví, zda by bylo lépe,
kdo ví, zda by se jeden smál ...?
04.09.2006 21:56:00 | janewe
Je mi z té básničky smutno, ale je moc hezká a myslím, že nejedné z nás něco připomene...
25.08.2006 18:09:00 | Andík
Je fakt nádherná ... :-) Jenže o bolesti a smutku. To je snad osud...
23.08.2006 20:09:00 | somewhere
Někdy to tak hloupě vyjde, ale můžeme si aspoň snít jaké by to bylo, kdyby..., moc krásná básnička.
23.08.2006 12:05:00 | ona