Ztracený
Ztracený
Anotace: ..
Jsem jak zatoulaný racek,
všude moře, nikde břeh.
Křídla bolí,
já nevím, kam se mám vracet,
kterým směrem leží břeh.
Vlevo, vpravo, kde skaliska má jsou?
Bezpečí, tichý kout,
mé hnízdo,
mou lásku obejmout.
Moře, tak nádherný to kraj,
ta vůně,
ta barva,
ten šum,
když letím nad ním,
musím napnout veškerý svůj um,
aby srdce rozdělené v půl
nevzalo mi celé.
A jediným mocným gestem
neproměnilo ho v sůl.
Jsem zatoulaný racek,
všude moře, nikde břeh.
Nevím, kam se mám vracet
a jestli, než zhynu,
naleznu svůj břeh.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
po přečtení ve mě doznívá ten pocit sounáležitosti, díky .... je to opravdu moc pěkné
15.11.2007 15:02:00 | cordeli
Jasmína to napsala moc krásně...
Máš v téhle básence velkou sílu vloženou...
touhu jak oceán, prostor plný nebeské modři...
a vidíš, třeba zrovna ta ti napoví...
jak myslíš, že racek cestu hledá...
třeba se ptá... svého podvědomí... :o)
04.11.2006 19:27:00 | Cecilka
kouzelničku i ten racek má přece svoje hnízdečko lásky a přece racek se tak rád směje, usměj se na nás také, prosím:)
31.08.2006 04:56:00 | Jats
břehy lidského srdce
tvým mořem omývané
vábí k sobě hebce
tím naděje ti kane
že srdce solí zacelené
nalezne svůj břeh
bezpečí lásky znovu objevené
rackův dokončí pak let
30.08.2006 22:13:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
