Anotace: Cože se máme ve svých příbězích naučit? A jak je opustit a žít jiné? Jak rozum obejít, co srdci poručit, když život proti nám plyne? (...srdce na hraně mezi přátelstvím a láskou...)
Srdce na sedm západů
zamčené pro ochranu,
nechci se dívat dozadu,
povinna chránit sebe samu.
Přišel jsi s náručí básní
jen tak, náhle a bez ptaní,
s poezií jsou lidé krásní,
i ti, kteří zažili lásky selhání.
Šest zámků na srdci zlomeno,
flirtuji se slůvkem - miluji?
Však z Tvých básní nepatří mi ani písmeno,
tak se lásky k Tobě zbavuji.
Spravuji zámek číslo dvě,
zamykám své srdce roztoužené,
bojím se souladu duše Tvé,
bojím se Tvého současného NE.
Potřebuješ si srovnat myšlenky,
vztahy kolem sebe,
lásku v sobě... Její oddenky
vyrostly až do nebe
skrze mě.
Čekám v Tvé blízkosti, příteli,
třeba si všimneš, pochopíš.
Všechny lásky, které nás bolely,
možná v té naší zúročíš
jako já.
Jen dva zámky, pět leží pryč,
srdce na přátelské úrovni -
žádný chlad a žádný chtíč,
svou touhu po Tobě uskromním
do hranic snů.
no, tak tady se nacházím zcela. V některých Tvých básních/textech, které znám už z doby, kdy jsem začal působit na Literu i já, se opravdu Levandule vidím také - Tvá poezie mě oslovuje.
05.10.2006 20:21:00 | černočerný
pro mne velmi zajímavé. Tak jsem se zamyslela aj sama nad sebou. A tak si říkám, proč některé věci nendou???
11.09.2006 17:17:00 | NikitaNikaT.