Rozplývám se s s oblaky dýmu
nad svíčkou,
voním teplým voskem
a výčitkou,
Tvou výčitkou a steskem.
Rozplývám se s oblaky dýmu,
jsem provoněné nic,
bez Tvé lásky po sté hynu,
dej mi jí víc,
dej mi jí, prosím, víc.
Rozplývám se s oblaky dýmu
jako duch zemřelého,
neboj, nedávám Ti vinu,
to jen cosi zbabělého
ve mně vítězí.
Rozplývám se s oblaky dýmu
nad svíčkou,
která jediná hřeje moji zimu
pod pokličkou
zamčeného srdce.
moc hezká....pěkná myšlenky,pěkné zpracování...prostě jasná stovka...:-)
06.09.2006 13:52:00 | Katka Z
K básni: dík za vysvětlení.
Chtěla bych se ti omluvit-promiň mi.Máš vzkazu G.P
05.09.2006 18:08:00 | s.e.n
au
05.09.2006 17:10:00 | Trdlo
To "zbabělé" bylo moje rozhodnutí k rozvodu. Pocit, že už nemůžu a nechci takhle dál... Mého zbabělého rozhodnutí zkomplikovat dětem i sobě život však nelituji, všichni jsme na tom moc "vyrostli"...
05.09.2006 11:14:00 | Levandule