Naše pohádka

Anotace: láska... to je můj věčný vesmír... a zase tak trochu lehounce eroticky... vždyť milování s hlubokou láskou = to je ten nejvyšší vrchol na Zemi!

Den nám už zhasíná,
pohádka začíná,
pohádka jen pro nás dva
začíná, končí, začíná...
Vnáším Ti do týlu
něhu všech motýlů,
prsty ve vlasech
už nesním o časech
romantické lásky.
Jak prosté - už nesním...
Splněním snů voním,
díky Tobě voním
plností lásky absolutní.
Oči zamknuté pod víčky
dospělého kluka a velké holčičky,
dokonalost chvíle tisíckrát zvětšená,
kolem i v nás vášnivá ozvěna
milostných doteků, útěků před vzrušením,
svou zahradu touhy na drobné rozměním,
pro zmnožení vteřin, minut a věčnosti,
kdy duše se od světa oprostí
pro náruč světla v srdcích a očí,
celý vesmír se v nás točí...
Kouzlíme pohádku milostného ráje,
kdo miluje, ty pocity zná, dobře zná je,
pocity, emoce, city a hloubku objetí,
které vzbuzují pokoru, odevzdání, dojetí,
propojení vzájemných světů
podobající se andělskému letu.
Splynutí prostorů ve mně a v Tobě,
co víc člověk může dát sobě,
než se sebe vzdát,
vše dostat, vše dát,
rozpustit se v lásce s Tebou,
zcelit Tě se sebou,
prožít se vzájemně
vášnivě - dojemně
k vrcholu odevzdání.
Na závěr pohádky -
společné usínání...