Já Byla!

Já byla smutkem vyprahlá krajina,
v hlubokém lese, samotná mýtina.
Já byla loukou bez kvítí,
byla sem Slunce jež nesvítí.

Avšak kdosi mě jednou přispěchal zachránit,
přišel vše zlé, v dobrotu obrátit.

Naráz Já byla slunečná krajina,
byla sem leskem svícená mýtina,
Já byla loukou s hromady květů
a jako slunce sem svítila světu.

Však kdo to přišel?
Kdo to byl ?
Kdo mě to před smutkem najednou zachránil ?

Byla sem zoufalá hledala všude,
doufala že někde ta odpověď bude.

Snad nejsem blázen někde být musí
a já ji našla... našla ji v srdci.
Byla to láska ta přišla na pomoc
za to ji děkuji..., děkuji Moc!