Déja vu

Mám chvíli čas a před kinem zastavím se,
hrají ten film, co jsem vidět chtěl.
Mám trochu zlost, ale potom zastydím se,
když vzpomínám, jak jsem odcházel.

Mám chvíli čas, nemusím už domů spěchat,
ten prázdný byt na předměstí,
ten mě neláká, když nemám na koho čekat,
kdo první z nás došel k rozcestí.

Proč jsem se neohlédl zpátky,
proč jsem jen slepě odcházel?
Ty jsi stála tam
u odjezdu autobusů zpět...

Mám chvíli čas, v kině hrají od půl šesté,
jdu na ten film a jdu na něj sám,
je o nás dvou, teď už vím to celkem jistě
a jen pocit mám, déja vu, to znám