Ztracený klíč

Na zemi leží klíč známý,
Dívám se s respektem za ním,
Zatímco odcházím, někoho raním,
Můžeš mi říct, co je to s námi?

Při měsíčním svitu, dívám se do těch očí,
A možná že čekám na tebe,
a taky možná na něco víc,
přemýšlím, zatímco nastavuji ti líc.

Znamenáš pro mě celý svět,
Ale třeba už se něco mění…pomalu mění
A stejně jako zvadl poslední v kytici květ,
Co jsi mi dal naposledy,
Uvadá i můj cit…ne, ty za to nemůžeš!

Víš, říká se mi to těžce,
Ale chci se toho všeho napořád vzdát,
Věř, že říkat se mi to nechce
A nechci tě opuštěného na cestě nechat stát,
Ale moje srdce už je nasycené…