Otvírám šuplíčky vzpomínek
a vybírám jednu za druhou...
Z pěkných si stavím komínek,
jenž míří do nebe za duhou.
Ty smutné mačkám, vyhazuji,
hromádka je jich na podlaze,
ve starých kamnech zapaluji,
zůstanou po nich pouze saze.
Poté komín vzpomínek bořím,
vše shrnuji a tisknu k sobě...
V myšlenkách svých opět hořím,
líbám tě a tisknu se k tobě...
Pro každou milou vzpomínku
chci vybrat vhodný šuplíček.
Hledám malý klíč od zámku...
Zamykám všechno na klíček.
Zdravím po dlouhé době. Snad máš se dobře, já tak nějak ano, po dovolené, s novýma silama.. Hezká báseň:-)
21.09.2006 17:50:00 | grázlík
ta je opravdu moc krásná. možná forma není zase tak kvalitně provedená jako po citové stránce, ale to mně osobně vůbec nevadí.. .. možná dokonce i naopak...
...
pa a měj se moc krásně
týnka
13.09.2006 17:08:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Jojo..je to krásný..to přirovnání se ti fakt moc vyvedlo..Jen kdyby nebylo to trápení..
13.09.2006 10:23:00 | Radushka