SÁM
SÁM
Duše má je rozedraná
a střepy zbyly ze snů.
Jsi jak vidina vzdálená,
cítím dotek tvých rtů.
Půlnoc je čím dál blíž,
Ty vcházíš do mých snů.
Jsem tvůj dobře to víš,
bojím se prázdných dnů.
Nebe už bledne úsvitem,
cítím tě a přeci jsem sám.
Mizíš ve víně rozlitém,
ve snech navždy tě mám
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
....ach... tvorba Tvá dotkla mé srdce... Jak nádherné :-)
11.04.2016 14:15:40 | tvořilka
.... bojím se prázdných dnů ...
krásný, teď se mi stává že se bojím je nemít prázdné
02.08.2007 17:33:00 | Lucie Teru
Samota někdy posiluje...
Krev v žilách se zastavuje...
By člověk nabral znovu sílu,
nebál se a upevnil svou víru...
23.11.2006 22:06:00 | Koprtinka
...žádný den zcela prázdný není,
a tak se neboj rozednění... ;o)
Já děkuju...za tvoje básenky...
(bohužel nestíhám číst všechno, co bych chtěla,
tak jsem ráda za návštěvu a naťuknutí...;o))
19.09.2006 16:22:00 | Cecilka
