Anotace: -?-
Duše má je rozedraná
a střepy zbyly ze snů.
Jsi jak vidina vzdálená,
cítím dotek tvých rtů.
Půlnoc je čím dál blíž,
Ty vcházíš do mých snů.
Jsem tvůj dobře to víš,
bojím se prázdných dnů.
Nebe už bledne úsvitem,
cítím tě a přeci jsem sám.
Mizíš ve víně rozlitém,
ve snech navždy tě mám
11.04.2016 14:15:40 uživatel smazán
....ach... tvorba Tvá dotkla mé srdce... Jak nádherné :-)
02.08.2007 17:33:00 Lucie Teru
.... bojím se prázdných dnů ...
krásný, teď se mi stává že se bojím je nemít prázdné
23.11.2006 22:06:00 Koprtinka
Samota někdy posiluje...
Krev v žilách se zastavuje...
By člověk nabral znovu sílu,
nebál se a upevnil svou víru...
19.09.2006 16:22:00 Cecilka
...žádný den zcela prázdný není,
a tak se neboj rozednění... ;o)
Já děkuju...za tvoje básenky...
(bohužel nestíhám číst všechno, co bych chtěla,
tak jsem ráda za návštěvu a naťuknutí...;o))