Z nebe padá černé peří,
slzavý soumrak střídá se s večerem,
srdce lásku už marně střeýí,
každý si cit svůj sebou odvedem.
Když láska umírá na hvězdy se dívá každý sám,
možná ještě tečou slzy ale život plyne dál,
když láska umírá do hrobu jí hážu růže,
trny se mi koupou v krvi a svlékají mě z kůže.
Slavík tiše pěje píseň jež má být poslední,
a supi se vznášejí nad mrtvolou jejíž osud už se nezmění.
Když láska umírá vrývá se do srdce bolavý šrám,
nenávist budí a bolest tak krutou, tu nezmení!
Když láska umírá...
Básnička se mi líbí.Je hezké i téma. Jen mám jednu výhradu-řádky jsou příliš dlouhé,kdyby byly zredukovány na méně,těch podstatných slov,bylo by to hezčí.Můj názor.
26.10.2006 08:51:00 | s.e.n
jo dík no trochu dřív než ty... 1983 to je můj rok
no a snažím se psát slova a skládat je do básniček tak aby se to líbilo mě díkec
19.09.2006 17:45:00 | salamander
dík za komentář k básniče udělám cokoliv a hm jaká pak to náhoda sem se narodil též 10. listopadu...
19.09.2006 15:52:00 | salamander
Určitě je dobře, že umřela... Rozhodně nemám chuť se rozepisovat o osobních záležitostech, takže jen řeknu to, co už jsem říkal.
"Když láska umírá do hrobu jí hážu růže,
trny se mi koupou v krvi a svlékají mě z kůže."
- Mě prostě totálně dostalo! :)
16.09.2006 21:38:00 | Darkspace