Ach, dívko milá láska je blíž.
Ach, krásko sny jsou na obtíž.
Náruč svou otvírá už noc,
mlčky voláš prince o pomoc.
V očích lásku máš či zášť?
Obličej zakryje ti noci plášť.
Ač uhýbáš, tak rty jsou blíž,
polibky jsou náhle na obtíž.
Doteky mrazí, jak led možná i víc,
zbylo jméno, jen slovo pouhé NIC.
Polibky zhořkly a venku pláče noc,
zůstal jen sen a bolesti tak moc.
Nepoznáš v očích lásku nebo zášti třpyt?
Že by ta noc tě mohla tolik oslepit?
Tak ptej se srdce, odpověď ti dá...
a víčka mohou zůstat zavřená...
Pak jiným smyslům polož otázku...
ptej se i hmatu, ucítí-li lásku...
Ptej se i chuti, hořkost odlišíš...
Ptej se i sluchu v chvíli nejtišší...
Pak nasaj vůni celým tělem svým...
no, víc už asi ti neporadím...
;o)
25.09.2006 15:58:00 | Cecilka
Och Ty uplakánku! Koukej už najít tu svoji pravou, jedinečnou, dokonalou! Moc Ti ji přeji :-)
22.09.2006 20:41:00 | Levandule