Dva cizí lidé,
dva balvany, co tíží
matičku Zemi,
oči se klíží
nad láskou, co není,
... konec se blíží?
... nic to nezmění?
Smutek nejtěžší - rodina,
co ji rozžalo, a co zhaslo?
Na co vzpomínat?
Nespokojenost ze slov čiší,
vrásky tvrdší jsou,
dopiji ve zdraví číši
s láskou jedovatou?
Žádná deprese, jen bolest
v mém srdci zoufá,
rozum dá znovu rozkvést
tomu, v co tajně doufá...
... avšak na této Zemi?
... s tímto mužem?
... v tento čas?
Odpověď na otázku není?
Co mohu?
... Jenom si ji klást...
Tohle se musí prožít, ...
... a pak není třeba dalších slov ..
Znám ... !
04.10.2006 15:34:00 | HarryHH
odpovědi na otázky smyslu soužití dvou antipohlavních stvoření jsou v moderním pojetí smylsu bytí a existence hmotné i frazální pojmu i instance (dá-li se to tak nazvat) RODINA zcela založeny nepochopení faktu, že to prostě neletí. Ale básnička ujde.
17.09.2006 22:44:00 | PUERO