Svět stáhl svoje rolety
teď nevím, kde jsi Ty
hledám Tě marně černou tmou
toužím, toužím jít za Tebou
Jak poznat směr mám
vše, co budeš chtít, dám
jen odtáhni kousek nebe
pak poznám, kde najít Tebe
Padnu já Tobě v náručí
za osudy nám nikdo neručí
sama chci sebou stále být
a v náručí Tvém se tiše skrýt
Ta báseň vzbuzuje soucit (takže je dobrá), doufám, že ho co nejdřív najdeš:-).
23.09.2006 18:37:00 | Nora LL
... tak takhle nějak .... vypadá ... klasika ..
100 x stejné ... a 100 x jinak ...
Líbí ..
23.09.2006 01:00:00 | HarryHH
zdali to osud předurčí
až potemní se nebe
já ukryji tě v náručí
budeš mít mě já tebe.
22.09.2006 19:33:00 | černočerný
Zůstat sama sebou je mnohdy umění,
stejně tak tvořit vlastní nebe na zemi...
:o)
22.09.2006 15:44:00 | Cecilka