Ráno mi voní tebou,
na kůži cítím tvůj teply dech,
bez tebe myšlenky studí, tak zebou,
až dech se mi tají a mráz jde po zádech.
Ráno mi chutná tebou,
zas ústy se v tvá ústa proplétám,
ikdyž po světě rozdílné cesty nás vedou,
já chut toho rána napořád v sobě mám.
Ráno mi šeptá tvá něžná slova,
tvá láska v nich čistá skrytá je,
to ráno se prolíná zas v bytí mé znova
a srdce mé ve tvém zas touhou se rozplyne.
Milí, Kamenný básníku. Tu stovku jsem ti neměl dát minule, ale nyní.
A proto…uletěla.
Ať si myslí kdo chce co chce, ta báseň je opravdová.
Ukláním se a smekám svůj klobouk.
27.09.2006 19:07:00 | kouzelníček
Taková klasická milostná báseň. Já jsem ale na něco jiného - tomuhle říkám oblbovačka. Je to plné jednoduchých rýmů. Mně to nic neříká... Ale třeba se u jiných trefíš.:))
27.09.2006 00:59:00 | Smilník