Královno,
už jsi někdy zažila ten pocit,
že právě teď,
v tomto okamžiku
přestáváš být sama sebou
a stává se z Tebe
blázen?
Určitě ne!
(Jsi přece královna)
To já prožívám ten pocit už dlouho.
Od té chvíle, kdy jsem Tě potkal,
kdy jsem směl pohlédnout do tvých očí,
kdy jsem se směl dotknout Tvé ruky
a políbit lem Tvého šatu...
A začal přemýšlet.
O světě...
O vráskách na svém čele...
O politice...
O lásce...
O Tobě...
Najdnou vím, že
nevím vůbec nic...
A na nádvoří světa,
Tvého hradu,
křepčí komedianti.
Hrají ten příběh
o zamilovaných
a pro zamilované...
Při pohledu na ně se mi svírá srdce -
lžou tak krásně přesvědčivě,
až mám chuť plakat,
anebo řvát smíchy...!?
Královno,
už jsi někdy zažila ten pocit,
že právě teď,
v tomto okamžiku
přestáváš být sama sebou
a stává se z Tebe
blázen?
Víš,
chci Ti říct,
že já se vedle Tebe
cítím
jako
král...
Tvůj Blázen
Jo, Pavle, blázen to teda jsem a pořádnej...jen pořád nemůžu potkat toho svýho blázna, kterej by se chtěl cítit tím králem ;-)...ale mailem ti napíšu co mám doma...se teda zasměješ...jsem se ti asi nepředstavila celým jménem, že ;-)))
Jo a ta báseň opět skvělá :-)))
03.10.2006 14:15:00 | no
Tě tu pomlouvám, ale zasloužíš si také uznání.
Jen mi připadá, že moc brzy stáváš se králem svého věku, snad mi odpustíš upříná slova, jenž komentáře jsou poznatku příčina. Věk věků stavá se naším pánem, snad někdy porozumíme. Dík.
03.10.2006 10:40:00 | Marcella