Pořádná dávka zuřivosti malého egoisty

Anotace: JÁ VÍM NIKDY TO NEBUDE MÍT ŽÁDNÝ SMYSL VYBÍT SE NA KLÁVESNICI,ALE CO NAPLAT....VŽDY TO ZE MĚ SPADNE

Láska je průsvitná stěna za kterou se schováváme,láska je jednoruká žebračka,které se chytáme.Jak nicotu lze milovat?Láska je nechutná a bolestivá,nemohu pochopit básníky,kteří milovali a přesto byli šťastni.Jsem milován a miluji,nenávidím sebe ani ji,chci ji jen pro sebe a své potěšení.Jsem sobec,nedokáži dýchat bez její přítomnosti,bez jejích dotyků .Její slzy mi dodávají sílu,její úsměv mě dohání k šílenství,jsem panna uzavřena v okurkové lahvi,žiji v láku,který někdo vypije a poté vychčije.Procházím strachem s radostí a nepromíjím maličkosti.Bořím se do vlastních sraček a nepřiznám si to ,jen se vymlouvám na upřímnost.Jsem lhářem a cítím se charakterem,bydlím v korytě smůly a líbí se mi to.Ne už nechci začínat další kapitolu lásky,uzavírám okruh své prosáklé dimenze ve svraštělých psychózách a nebudu si nalhávat jak moc ji miluji,ve své podstatě jsem zamilován do svého já a nikdo,upozorňuji!!!! ,nikdo mi nebude brát mé teritorium.