vzpomínka

Mrazivá kapka,

do mé kůže se vpila
a po ní se další,
snaží svou sestřičku
napodobit,
pryč jsou ty chvíle,
kdy milá Tvá bytost
tu byla,
tak otřu tvář vlhkou
už je čas znova žít.

Studivé ráno,

chlad mrazivou
hůlkou svojí,
projede celou mou bytostí,

s povzdechem

setřesu ze sebe splýn,
který cítím až u kostí.

Pohladím vzpomínku

a v srdci jí uložím,
do čestné přihrádky

pak epigraf umístím

"Života mého pohádky"