Oblázky

Bereme do dlaní oblázky,
sčítáme ceny naší lásky,
velká, bezbřehá a stálá
je matčina i otcova,
pak první školní,
ta často
ostrým hrotem srdce zraní,
kamínky, životy,
vlny v příboji,
melou, míchají, obrušují,
lidské osudy na chvilku spojují,
kteří štěstí mají,
na břeh spolu vyplouvají,
mozaiku kamennou vytvářejí,
jiné vlna zpět vtáhne,
moře zrádné,
ve svých proměnách však krásné,
lásky další šance přidělí,
kamínků houfem nás obklopí,
k břehům země doprovodí.