Ostych a láska

Měsíc ozařuje tvoji tvář...
...zvláštní chvíle...
stačilo by se jenom skrýt,
ale proč
kvůli ostychu nebo snad touze,
ne...můj milý tu nemusíme skrývat
.....políbit se dlouze...
***a snad jen na hvězdy se dívat***
...přikrčit se a sama jako ta touha se skrýt
...u tebe...a v tvém srdci...

Chci říct tisíce slov...
...ale když nad námi svítí nov...
...podívej, neříkej, že nic nevidíš...necítíš...
nechci to pokazit...stačí maličkost...
a vím, že to visí na vlásku....řekneš dost...
Tak obezřetně a přece tak mile...
sedíme oba dva, a prostě jsme...jenom...
...a vedle nás ta divná chvíle, šeptá něco roztomile...

Ona čeká...až se něco stane...
ona čeká...až se snad nabažíme...sebe...
Ona jenom trpělivě čeká...až jí využijeme...

tak to zkus a nemysli na nic...
jen na mě....snad nás...
můj dech...
mé dotyky...
mé pohledy...
ne můj milý...máme čas...