Každý máme něco....

Anotace: omlouvám se neboť jsem se nechala unést mírou svého zoufalství.... snad pochopíte to co jsem se snažila nešťastným říct, láska bodá..a ten kdo miluje více, vždycky více trpí...

vodopád má svou vodu
modř zase má nebe
ptáček má svobodu
a mé srdce chtělo jen tebe...
ale to nestačilo.

vítr má svůj zpěv,moře slané chuti.
já v sobě jen hněv
po nocích, když smutek plakat mě nutí.

Hloubku má tyrkysový oceán
rok má dny v kalendáři
já nemám nic,...
jen smutek, a polibky co mi schází

sešit má listy papíru
popsané černým perem mým
vstříc šla bych rapíru...
jen když TOHLE ukončím!

ryby mají žábry, slunce má svou zář...
měsíc hvězdy aby nebyl sám
Kdo se ptal mě? po čem toužím?
kdo se mě ptal, proč se soužím??!!
-------------------
chybí mi doteky od tebe
to nebe, které máš v očích
nezištně získala jsem svobodu
už neslyším chraplavý tvůj zpěv...
teď cítím jen chuť svých slz...

hloubku tvých citů-co s mělčinou se rovaly
měsíce, co jsem tě neviděla
sny co smutný výkald ve snáři...
že šťastná jsem se jen dělám

listy papíru...
inkoust co mořem se rozmazal
sbohem...už po sté říkám sama sobě
ty můj hlas víc neuslyšíš

neboť pro tebe jsem v hrobě
a nikdy mě nevzkřísíš
slunce bledne mi před očima...
vdovské šaty oblékám...
a tohle všechno je tvá vina...
snad nikdy víc s tebou se nesetkám...