Uzamčené srdce
Uzamčené srdce
Slunce už nedává tolik síly,
mé tělo vadne v prach,
možná, že už každou chvíli,
ocitnu se na marách.
Je mi smutno pohledem,
když vidím holé stromy,
nebylo mým záměrem,
mé tělo k zemi klonit.
Nechtěl jsem žít podle Tebe,
nechtěl jsem žít zase sám,
snesl bych Ti modré z nebe,
ale nejsem žádný král.
Bohatství mám možná v duši,
nikoliv však po kapsách,
možná jsi to měla tušit,
než Tvůj cit si na mě sáh.
Dávno je to umlčené,
můj stesk mi slzy počítá,
mé srdce už je uzavřené,
i když mi to vyčítá.
mé tělo vadne v prach,
možná, že už každou chvíli,
ocitnu se na marách.
Je mi smutno pohledem,
když vidím holé stromy,
nebylo mým záměrem,
mé tělo k zemi klonit.
Nechtěl jsem žít podle Tebe,
nechtěl jsem žít zase sám,
snesl bych Ti modré z nebe,
ale nejsem žádný král.
Bohatství mám možná v duši,
nikoliv však po kapsách,
možná jsi to měla tušit,
než Tvůj cit si na mě sáh.
Dávno je to umlčené,
můj stesk mi slzy počítá,
mé srdce už je uzavřené,
i když mi to vyčítá.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
zalíbila se mi...vždycky není veselo...to je pravda.
16.10.2006 20:18:00 | mely
..stačí jen maloučko chtít,
a srdce znovu můžeš otevřít,
bohatství duše je mnohem více,
než miliony v bance.. :-)))
16.10.2006 19:40:00 | isisleo
Láska má skutečně mnoho podob a otázky vztahů dosud nevyřešeny..
Moc pěkně napsané smutné téma. Ačkoli do toho šlo dát více, udělalo to na mě dojem.
16.10.2006 16:45:00 | Aro