Dnes jsem jak ztvrdlé srdce
z perníku
zatížené sádrovým odlitkem
tvé duše.
Modelována mužskýma rukama
do fantastních tvarů
nadpozemských bytostí,
zvěčněna tvým štětcem
v odstínech barvy krve.
Býváš ode mě vzdálen miliony světelných let,
přesto jsi za úsvitu zajatcem mého těla
a na své hrudi si tě zahřívám,
... abys ode mě nikdy neodešel ...
..jistě...taky vám to moc přeju...a tiše sním,že to potká i mne....štěstí si přece sem tam sedne na...
18.10.2006 07:25:00 | Ayla
krásné, ale smutné, jakoby cítím nějakou hrozbu. Pod tím vším milováním. Tvrďáku s marcipánovým srcem.
17.10.2006 08:36:00 | Petr Miroslav