Ve snu

Jdu cestou Tvou,
vždy krok za Tebou,
jsem Tvým stínem,
pod modrým baldachýnem.
Chráním Tvoje kroky,
už týdny možná roky,
hlídám Tvoje žití,
jenž je i mým bytím.
Jdem cestou svou,
celý svět před sebou,
jak dárky v podvečer štědrý,
tyto okamžiky nezevšední.
Jdem ruku v ruce spjati,
jak milenci bez opratí,
ženeme se spolu k cíli,
prožíváme krásnou chvíli.
Mocnost času vkládá střípky,
hned od začátku do kolíbky,
střípky lásky, nenávisti,
nestačí brát, ale i hostit.
Jdeme spolu životem a časem,
na svých citech se pasem
a pijeme z vlastních rtů,
kéž bych neprocitnul z toho snu.