Anotace: Jen někdy naplněná touha - snad jedenkrát za sto let...
Tichý dům ve skalách,
kapky vody trpělivé,
kap, kap,
razí cestu
v maličkých bystřinách.
Krápníky na stěnách,
kamenné tiché čekání,
kap, kap,
po staletí
naděje v těch kapkách.
Mementa pomníků
jsou v bílých napnutých pažích,
kap, kap,
po spojení
toužících krápníků.
A jednou za sto let,
ten zázrak když se stane,
kap, kap,
jen okamžik,
změní celý náš svět…
12.03.2007 13:16:00 Marcella
... vím to ... děkuji za Tě ... za Věrku ... za vaše čistá upřímná slova ... pohlazení duše ... už zas pláču ... včera jsem se doma sesypala ... dnes je mi hůř a bude mi ještě hůř ... ale ten plamínek lepšího příští na břehu vidím ... a já tam doplavu ...
18.10.2006 13:40:00 Cecilka
Tak, tak...
někdy se krápníky spolu spojí
a vytvoří skvostné sloupoví,
co kouzelný chrám podpírá...
(netřeba už víc povídat)
:o)
Fantastická!!!
18.10.2006 13:08:00 uživatel smazán
Pavle, když se touha naplní .... co je víc ? :)) Krásné slovní obraty, fakt dobrý !!!