Jednou...
Jednou...
Anotace: Už dávno vím, že i v našem ráji růže odkvétají!!!
Sbírka: Vejdi, ale neubliž!
Jednou tě umlátím mýdlovou bublinou,
až se zas v tvém čase
moje dny rozplynou.
A budu křičet jen tichým hlasem,
za světla, který v nás
tisíckrát zhasnem´.
Můžu si klít, brečet a řvát,
beztak co dala jsem,
chtěla jsem dát.
Jednou ti mlčením rozseknu ret,
to až se z tvého „vždycky“
stane mý „naposled“.
Stejně tě svedu hlubokým pohledem,
vracet se stále k sobě
my prostě dovedem´.
A můžu nadávat, plakat a řvát,
vím totiž dobře,
jak měl jsi mě rád!!!
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
umlácen mýdlovou bublinou-pěkný. Celá je hezká,jen bych ubral na konci ty vykřičníky, jsou zbytečný v tom počtu
19.07.2012 21:27:58 | kočkopes
...beztak co dala jsem,
chtěla jsem dát.
Líbí se mi to sebeuvědomění...bez zbytečných výčitek...oba jsme to chtěli...také bych někdy chtěl být umlácen mýdlovou bublinou...musí to být krásná smrt.
26.10.2006 08:50:00 | JardaCH
Moc hezky napsáno, začátek je přímo skvostný!
A moc děkuju za věnování se mým básním, udělalo mi to radost.
26.10.2006 07:31:00 | smudlinek
