Milá Courtnei, prošel jsem se Tvým smutným hájem. Ano, háj plný stromů. Kde jdeš sama, s hlavou skloněnou. Pod nohama suchou trávu. Ale ve slunci, jako v naději. Promiň za to podobenství, ale tak mi to přišlo, když četl jsem Tvé básně. A četl jsem každou. --- A díky za procházku, vlastně se mi líbí taková melancholie ve verších a věřím a přeji Ti, aby se v nich časem objevilo i víc naděje a lásky. M
16.02.2007 10:00:00 | Gregy
já pláču.....ty malý hovádko...
31.10.2006 14:56:00 | Květa
Zlato moc hezký!
28.10.2006 01:12:00 | Jirda