Copánků pár mě v duchu pohladí.
Vzpomínkou letmou,potají.
Nad vodou racků hlas
budí mě,nad ránem...
Jo.vem ho ďas!
Zatuchlý peřin van,
vzpomínám.
Po chvíli deka už nestudí...
za sto let,mě racek nevzbudí...
Procházka,kostnice,aleje...
Asi 5 desítek,jo a taky mlejn.
Už nemele.
Čočky jak hrachy.
To víš, že tvé dílko smysl dává (a nejen tobě)... stačí se třeba trochu podívat i mezi řádky. A díky této básni teď vím, kde Žehuň je.. a třeba, že tam mají nádherný rybník...
P.S.
Spíš mi moc nedává smysl ten tvůj komentík "..a mam chut napsat ...bezte....je to ta cela vase spolecnost..." (obsahu rozumím, ale důvodu ne). I tak děkuji, že jsi se u mne na chvíli zastavil.
14.11.2006 16:50:00 | Mourek