Do kůže růžové
zasadil mi otisky zubů a slin,
DNA neznámé
.... kdo to byl? Stín?
Nikdo, nikde
jen razítko krvavé
svítí jak barva.
STŮJ !
Jak dál? Já si poradím
Dalšími razítky si půlky ozdobím!
Pozvu si Karla, Bohouše a Edu
a s nimi polštářovou bitvu svedu ....
A ráno, vida, moje pozadí,
zas hejno bublin obsadí.
A pálí, bolí mě to všude
Tak už se nemrač,
... zas tady tvoje holka bude ..
..
autor © MončaElča
------------------------------------------
Přesto,
... i kdybys stokrát chtěl
nedokážeš to říct ..
Běž do pekel .. má lásko, ...
co žere ji zevnitř rakovina,
co ji již dávno nakazila slina,
když slintal na ni Karel,
Bohouš, Véna .....
.. a ty‘s rozdávala z svého věna ...
... jo, není to jednoduchý, koukám ... život se s náma nemazlí, možná je to dobře, neboť v lehkém proplouvání bychom zakrněli .. jak jikry .. bez vývoje .. !
31.10.2006 09:13:00 | Alci
Tak tohle je tedy síla, je mi z toho trochu úzko, Jindro. Nicméně báseň je to úžasná.
30.10.2006 22:04:00 | Petr Miroslav