Pianistovi aneb dneska ...

Anotace: Bolavá vzpomínka, která nepatří mně...

Dneska už jen bílé a černé klapky piana
Jsou dost dobré tvým dotekům.
Pamatuješ si ještě, jaké to bylo vyvádět do rána?
Ztratil ses svým snům…

Dneska se tvé hluboké oči
pouze v notách topí,
Vzpomínáš, jaké to bylo tenkrát?
Než jsi mi do srdce chladně zaryl kopí.

Dneska tvoje křídlo stojí na jevišti
A tvá slova studí jako led.
Tenhle vlak mi ujel, čekám příští-
Ať hodinu, nebo tisíc let…

Dneska už tvoje tóny patří všem,
Melodie stvořená pro mě je teď veřejná,
Ta, co hrála pod náš společný sen-
Ta tak krásně nadějná…

Dneska už ti moje slova nepřipadnou důležitá,
Bolavá minulost smáčená slzami…
A pravda životem pod kůži všitá-
Promiň, tohle je již za námi…

Dneska už je všechno jiné,
Ale vzpomínky ještě bolí,
Oči, jindy na slzy moc líné,
Pomalu se plní solí…