PROTOŽE

Anotace: O bývalém příteli který se jednoho dne vypařil a já nevím proč.

Už nepoznám ani déšť,
jdi si třeba do pekla, kam chceš.

Už nikdy tě nechci,
dík za tu tvrdou lekci, kterou jsi mi dal.
Bez tebe to bude krásný
a já půjdu životem dál.
Je mi tě líto, buď si sám.

Sama jsem byla pořád,
když s tebou byl to pro mne obřad.
Byla jsem tak neštastná,
má budoucnost byla mi dost nejasná.

Prosila jsem tě o lásku,
kterou si mi nebyl schopný dát,
říkala ti miláčku
a nevěděla jak víc lásky ti dát,
už jsem nevěděla jak dál.

Na začátku byl můj život sladký,
s tebou mi nehrozily žádné zmatky.
Seděli večer u řeky,
hřála nás láska, nepotřebovali jsme deky.

Mé srdce bylo jen pro tebe,
jak rozvášněné, když seděla jsem u tebe.

Milovali se z lásky,
oba jsme to chtěli,
milovals mé vlásky,
krásnou vůni měli, říkals pokaždé,
a hebké ruce,
které tvou tvář držet chtěly.

Horký klín,
chtěla jsem od tebe víc, nikdy míň.
To jsi mi nedokázal dát,
proto jsem se časem přestala i smát.

Začala jsem přemýšlet, ne nebo ano,
už utekl nebo ještě mám ho,
chtěla bych ho vidět a rozesmát ho.

Zlomilo se mi srdce, když řekli mi, že už tě neuvidím,
že jsi ode mne odešel,
za to tě tak nenávidím.