Anděl mé tajné lásky

Z nebe peří padá...
je Anděla mé tajné lásky...
Ve vzduchu hoří, plápolá...
Anděl je mrtvý, proč asi?

Z jeho bílých křídel, staly se trny.
z úsměvu-zbyl zoufalý škleb.
Zabila jsem lásku k tobě...
a po ní umřel Anděl hned.

V noci mě děsí, ve stínu čeká!
ve skříni stojí, stále mě leká!
Vyčkává, drží se naděje...

Pomalu umírá vzpomínka na tebe...
Anděl to pochopil- nepůjde do nebe.
Prosycen zoufalstvím, proklel mou duši...
Sestoupil do pekel, prachem se dusí.

"Anděli nádherný proč se to stalo?
proč ve mě jsi usmrtil i to málo...
Anděli, příteli...tys odraz mé lásky
Kde jsou ty nádhery, jež povídal jsi?

Kde jsou tvá bíla křídla?
kde je tvé peří?
Smrt v tobě se zhlídla...
Hle... sněží!"