Beránkovi

Nechám ti v pelíšku pár mých vlasů,
šimrat tě budou hned jak slunce vyjde,
to abys nezapomněl na mou krásu,
když za tebou ta druhá přijde.

Nechám ti v polštářích vůni mého těla,
ona voní jen tvou fajší,
to abys vzpomínal jak moc jsem tě chtěla,
i přes tvé výmluvy a lží za lží.

Nechám ti, vlastně už nic,
zavírám dveře a ztrácím klíč -
jen místo jmenovky sbohem stojí
(cesta osudu možná nás spojí)
Já na něj kulíšku neveřím - teď to jen bolí...