Anotace: Osamění, strach z dalšího zklamání... provázejí nás každým dnem...
Stojí strom uprostřed pole
sám, v bouři se kymácí.
Hromy, blesky všude kolem
rovnováhu pomalu ztrácí.
Touží najít oporu,
co v nebezpečí pomůže,
v zem, propadá se dolů,
unavený, už nemůže.
Černá hlína pohlcuje jeho tělo,
bludné stíny krouží kolem něj,
snad kéž by se jen smělo
projít bránou skrz beznaděj.
Opustit ji navzdor času
a polechtat lůně víry
podlehnout tomu sladkému hlasu
nebát se lásky síly.
Není snadné věřit slunci,
že neschová se za mraky,
však zůstaň chvíli přeci
já ochráním tě.. před draky...
:) pěkně myšleno, ale stejně jsem nepochopil. možná trochu spravit slovosled, aby se to lépe rýmovalo. :)
14.11.2006 19:50:00 | Gentleman v rubikové kostce