Poslouchej...
Poslouchej...
Nebylo ti vůbec do řeči
Ale chtěla ses svěřit
Známe to každý
Směsice hloupých pocitů
se na tobě dopouští
malé vraždy
(život to umí okořenit)
Chvíli jsi nechala
mluvit ticho
Potom do něj
slova přidala
(taky to umíš okořenit)
Tajně schované bolesti
jsi do vzduchu
přede mne beze
strachu vyndala
ubíjel jsem je
pozorných poslechem
Umíme tuhle partii rozehrát
Rozdávala jsi věty
a já je přijímal
Možná jsem měl i
své starosti
ty jsem ale nevnímal
Byla jsi jen ty...
Mám se rád
ale ani trochu se neleknu
Až tě zase uvidím
tak ti to řeknu
že na prvním místě
jsi byla pro mě
vždy jen ty...
Komentáře (11)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Báseň je pěkná, jsi v ní takový dokonalý :) … komentář od HarryHH ji okořenil.
22.11.2006 23:35:00 | janewe
.... umění naslouchat ....
klíč k ložnici nejedné krásky ...
----
umění hovořit ....
.... klíč do parlamentu ...
/to první nám de ale asi líp Šmudlo, ne ..? /
22.11.2006 17:02:00 | HarryHH
nechybí ti koření?
trochu pepře
ať se vzepre
a neříkej mi vepře
ale divá svině
Mám se rád
22.11.2006 16:16:00 | Luboško
umět naslouchat větám i tichu je moc obdivuhodná vlastnost a tvá báseň jen podtrhuje dokonalost těch poslední krásných vět
22.11.2006 15:54:00 | Jats
Změnil jsi se ve vrbu? Málokdo umí zapomenout na své a změnit se v pozorného posluchače...málokdo...
22.11.2006 14:51:00 | G.P.
