Zůstaň
Zůstaň
Večer, my dva, naše ruce kolem jednoho šálku,
to bylo, vzal to čas,
jediné, co po nás zbylo
je ten hrnek, v něm prach,
usínáme znovu,ale každý sám,
nevěříme tomu,slova jsou nám těžká,
nemluvíme, nepíšeme,
jeden pro druhého nejsme ničím,
snad jen vzpomínkou,
pouhou myšlenkou,
ale kam se poděla hmota,podstata bytí,
spadalo podzimní listí,
první sníh,
tam nechali jsme stopy naše a od saní,
které už asi,nikdy se nezkříží,
teď sedím doma sám,moje ruce svírají
tvůj zapomenutý talisman,
vyřezané santalové dřevo,
srdce
jako symbol něčeho,
co nebylo nám cizí.
Říkám si, jaké by to bylo,
kdybych tenkrát napřáhl ruku
a řekl:,,Zůstaň.´´
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Díky, budu se snažit a čerpat ze zkušeností. Jo rytmika, nebaví mě si hrát s rytmikou, mohl bych psát klasické rými, ale pak bych se u toho nudil, no zkusim něco a uvidíme.
28.11.2006 11:52:00 | Souný
Nejsem naštvanej, už jsme se rozcházeli dýl, neukápla ani slza, ona už má jinýho, když jsme byli spolu, tak už s nim kamarádila, zklamal jsem se, hodně mě to změnilo a doufam, že k lepšímu.
28.11.2006 10:08:00 | Souný
Pěkné vyjmenování toho, co bylo...působí to maličko sekaně, jakoby každý řádek byl sám o sobě, ale možná se mi to jen zdá. Každopádně velká pochvala za ten hrníček a konec, to se moc povedlo.
26.11.2006 19:27:00 | Julie Park Rock
Moc beautifull
26.11.2006 19:12:00 |
