Tvoje oči černé

Oči se ti přikryly zas tím šátkem měděným,
vím, co tě bolí a trápí
a přesto to nezměním.

V jejich hloubce jako v tmavočerném jezeře
utápím se já, podléhající tvé důvěře.
Pod orlojem tvojí hrudi,
se pravidelně každé ráno budím.
Chtěla bych ti sundat ten šátek, co tvé oči halí.
Vidět tě smutného…
To tak moc bolí!

Chci otevřít dokořán ty oči, které světlu světa záři dají
a prosvítit tím všechno, co se smutné zdá,
tvoje oči pobízejí,
smočit se v nich mnohokrát.