Jsem černá růže,
žiji v davu a přec jsem sama,
každý sáhnout na mě nemůže,
známa a přec nepoznána.
Někdy jsem horká, někdy až ledová,
snad láká motýly můj lesk?
Snad můj smích?
Jediné co vždy zbyde je stesk.
A já nerada sama byla bych.
Jeden motýl srdce z toho má zklamané,
snaží se, jeho křídla jsou rychlá,
jeho pohledy oddané,
ale já vůči němů zůstanu city ztichlá...
Ať je mi to líto sebevíc...
Časem vždy vše přejde ale někdy to trvá až moc dlouho, ale báseňka je krásná opravdu ano
18.03.2007 14:36:00 | Santinan Black
Jeden motýl srdce z toho má zklamané,
snaží se, jeho křídla jsou rychlá,
jeho pohledy oddané,
ale já vůči němů zůstanu city ztichlá...
Z toho mi jde mráz po zádech a zalévá mě smutek .. je to moc hezky napsané .. =´(
04.12.2006 15:08:00 | Miro Sparkus
Pochopit to .. těžce, ale dá se .. Smířit se s tím .. co myslíš .. ?? ..
03.12.2006 19:38:00 | Miro Sparkus