Vychrtlý stereotypem samoty
Lesním tichem plíží se samotář
Žízní hyne a přece pije
Studánka ukazuje mu tvář
Kořist požírá a ona žije
Luna zahání kouty temnoty
Jeho cesta zarůstá spletitým porostem
Domov připadá mu cizí
Prodírá se jím a je hostem
Všechna dravá krvelačnost mizí
Za svou silou zmírá steskem
Však na hřebenu už lovec míří
Kostnatý pod skálou sténá
V řezavé ledové noci
Vzduch utichlý jen dutá ozvěna
Puška soukána je k líci
Z kohoutku vychází střela
To je dáma smrtí se zvící
tak nějak se v poslední době cítím...ach jo, jako to zvířátko...píšeš nádherně, fakt
13.12.2006 16:47:00 | mamina
Už jsem Ti řekl, že jsi fakt dobrá? Tak Ti to říkám teď, než mne zasáhne nějaká zbloudilá střela!
11.12.2006 16:22:00 | JardaCH
děkuju, jmenovkyně...:)
07.12.2006 20:06:00 | Trdlo
Šmudlo to zvířátko jsem byl já víš....:))
...Marcelko, skvělý, to jsem přesně já....
....ani nevím kde jsi mě viděla.....:)
07.12.2006 13:53:00 | Mácha
Otoman a jezerní panna, version foure.
Kam ty na to chodíš? Nebo se na to nechodí?
07.12.2006 11:55:00 | Petr Miroslav
(Žízní hyne..k?:-)
Copak to bylo asi za zvířátko....Kulka společnice...pane jo....neměl lovec zamazané hledí?...neminul?
(a jenom si prodluž slovíčko miří na míří)
A nemiř na mě. Nebo jo.
07.12.2006 10:26:00 | smudlinek