bezejména

Anotace: no prostě.... vyznání lásky no...

Mé srdíčko, lásko, tluče podle tvého,
tvá přítomnost vždy rozproudí krev v mém těle.
Jsem najednou tak slabý a bezbranný,
ale cítím se tak nádherně a skvěle.

Po tvém pohledu, v žilách rozproudí se mi krev,
v tu chvíli chtěl bych zastavit hned čas.
Zapomínám v tu chvíli na celý svět,
chci se jen dívat a slyšet tvůj hlas.

Jak sladce ke mě promlouvá a jak krásně hřeje,
jak tvé nádherné rtíky se při tom pohybují.
Má ruka se pak při dotyku tvé tváře chvěje,
svůj neklid před tou krásou neutají.

Myslím že je to v tu chvíli jen sen,
tak nádherný sen z kterého je těžké odejít.
Chci aby nepřestal, chci být pořád v něm,
nemohu se bez něj obejít.

Jsi jako ta nejkrásnější cela,
a já zajatec, který z ní nemůže ven.
Vlastně tam chci zůstat a nechci odejít,
chci pořád prožívat ten sen.

Tvoje tvář je jak modrá obloha, tak jasná,
tvé tělo jako slunce co na něm ostře svítí.
Jsem tebou okouzlen, vždyť jsi tak krásná,
jsi jako louka plná voňavého kvítí.

Chci si k tobě přičichnout a zavřít při tom oči,
utrhnout si tě a ke svému srdci schovat.
Protože se mi z tebe celý svět točí,
nedá se ti lásko odolat!

Nemyslím na nic, než být ve tvém náručí,
držet tě pevně u sebe.
A být tak ve tvé nádherné přítomnosti,
lásko moje, nemohu být bez tebe...!